HistorieHluboké lesy s klidem vzrušeným jen loveckým rohem nebo houkáním sovy málo vábily pražské měšťany a málokdy viděly rušnější život. Jen z vršků bylo patrno, že v temnu lesů svítí se náhle malý kostelík a blízko něho tvrzka, taková malá, jen pro první úkryt čeledi když na sousedský měšťanský dvůr náhle trhnul nepřítel. Kolem pak nemnoho polí, které byly jen menší částí velikého bohatství staropražského měštěnína Frenclína, který chudnul tím, že hýřivému králi Janovi půjčoval peněz a když pak svou dceru Kláru vdával, neměl hotových a musel třemi sty kopami grošů zatížiti kunratickou tvrzku.
( úryvek z knihy Cyrila Merhouta Čtení o Novém hradě a Kunraticích, Praha 1912).
Poprvé se Kunratice připomínají v roce 1287 jako Chunratitz, ves s tvrzí. Místní jméno Kunratice je odvozeno příponou -ice z osobního jména Kunrát a znamenalo „ves lidí Kunrátových“.První známý držitel Kunratic se jmenoval Bezděch a to bylo v dobách panování krále Václava II.
V úryvku z knihy Cyrila Merhouta zmiňovaný Frenclín je František Velflovic od roku 1289 majitel Kunratic . Ten byl v letech 1320 – 1323 staroměstským rychtářem a přízeň tehdejšího krále Jana Lucemburského si udržoval tím, že mu pomáhal financovat jeho válečná tažení. Následkem královských dluhů se dostal do finančních potíží a musel prodat Kunratice roku 1357 Pešlovi, komorníkovi Karla IV. z rodu Olbramoviců. Do časů patricijského rodu Velfloviců spadá podle všeho vznik kunratické tvrze na místě dnešního zámku a Velflovicům lze přisoudit i stavbu gotického kostela Svatého Jakuba většího. Dodnes se zachovalo cenné původní kněžiště.Působení Velfloviců v Kunraticích se projevuje i v první základní složce znaku MČ Praha-Kunratice, stříbrné věži, kterou drží zlatý lev.
